Kočičí síla Enchants Mnichov s Dylanovými legendárními zvuky!

Kočičí síla Enchants Mnichov s Dylanovými legendárními zvuky!

München, Deutschland - Včera byl velmi zvláštní večer v Mnichově: Chan Marshall, lépe známý jako Cat Power, přehrál legendární koncert Boba Dylana, který se konal v Isarphilharmonie v roce 1966. Tato událost přitahuje nejen fanoušky Dylana, ale také ty, kteří viděli nejnovější biopic „jako úplný neznámý“. Síň byla prakticky vyprodána a publikum závistilo v kulturně barevném mixu.

Se zeleným kalhotovým oblekem, který stál její elegantní, Marshall začal večer „patří mi“. Byla doprovázena kytaristkou Arsun Sorrenti a hráčem Harmonika Aaron Embry. Její vzhled, který přinesl mnoho legendárních písní z Dylanu k životu, se bez osobní poznámky úplně nedělal. Interpretace jsou charakterizovány oduševnější hlasovou barvou, která dokonce osvětluje klasickou „stejně jako žena“.

Úspěšný repertoár

poněkud nekonvenční, ale velmi přitažlivé, Marshallův devět -minutní monolog pro „Visions of Johanna“, který dal publiku nový přístup k Dylanovým složitým textům. Velké chytlavé melodie, jako je „Je to po všem, Baby Blue“ znělo osvěžující mák, zatímco „Desolation Row“ byla opět zaměřena jako složitá dlouhá báseň. Ale ne všechno bylo podle chuti posluchačů: „Pan Tambourine Man“ byl ve srovnání trochu bezbarvý.

Část koncertu sukně se dostala do jízdy s "Tell Me, Mama" a nabízí fanouškům známý pocit, který jim připomíná Dylanovu transformaci z lidu na rock. Vrcholem večera byla v rychlé skalnaté verzi v rychlé skalnaté verzi. Jedinou obálkou v sadě bylo „Baby Let Me Feeting You Down“, která potěšila fanoušky a vzbudila nějakou nostalgii.

Kritika a Outlook

Ačkoli večer nabídl mnoho pěkných okamžiků, bylo také poznamenáno, že části vzhledu vypadaly nacvičené. Finále s „Like A Rolling Stone“ nenechalo diváky přesně vyrazit z ponožek, ale stále stojí za to se pokusit slyšet Dylanovu klasiku prostřednictvím osobního objektivu umělce. Setlist však odrážel myšlenky, že síla koček by mohla pokračovat v pokrytí večerů, zatímco nová práce s vlastními písněmi by neměla být bez povšimnutí.

Jak poznamenal Michael Bartle v jednom ze svých rozhlasových programů, krycí verze nejsou jen napodobeniny, ale nabízejí překlad mezi generacemi. S jejím vzhledem vytvořila kočičí síla Dylanovi více než jen poctu; Otevírá nový diskurs o kreativních rozhodnutích a odpovědnosti za další rozvoj. Podle slov Bayern 2, čímž se odráží o transformaci Dylans a důležitosti své hudby v našem dni.