Nepokoje okrajových skupin v Mnichově: Vzpoura za inkluzi a sebeurčení!

Nepokoje okrajových skupin v Mnichově: Vzpoura za inkluzi a sebeurčení!

V sobotu odpoledne se Marienplatz v Mnichově proměnil v etapu sebeurčení a odporu. „Vzpoura okrajových skupin“ – to bylo motto této akce, na které se sešlo několik stovek lidí a kterou zorganizovala angažovaná skupina, která dává do popředí práva lidí s postižením. Pořadatelka Patricie Kollerová nedělala nic polovičatě. S elektrickým vozíkem se probojovala na pódium a promluvila: „Nechceme soucit, už se nechceme ptát, jsme rebelie!“ křičela do mikrofonu a dávala tak najevo své nepohodlí se současnými společenskými a politickými poměry.

Akce, která se postarala o hudební zábavu s bubenickou skupinou a DJ GeorgiaG, nabídla prostor i pro osobní reportáže postižených. Kollerová ve svém projevu zopakovala ústřední témata: sebeurčený život, participace a dostupnost. Jejich kritika směřovala nejen k sociálním bariérám, ale také k vládě a chystaným škrtům ve službách pro lidi s postižením. Mnoho účastníků považovalo tyto škrty za krok zpět v rovné účasti.

Právní rámec

Klíčovým momentem akce byla výzva k plné implementaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (UN CRPD), která byla přijata v roce 2006 a jejíž cíle lze označit za opožděné. Jedná se o důležitý mezinárodní dokument, který garantuje zaručená práva zhruba 1 miliardě lidí se zdravotním postižením na celém světě, včetně přístupu ke vzdělání a bezbariérové ​​společnosti. Německo podepsalo úmluvu 30. března 2007 a v této zemi vstoupila v platnost 26. března 2009. To zahájilo jasnou změnu paradigmatu v politice zdravotního postižení – od nedostatečného lékařského chápání směrem k lidskoprávnímu přístupu, jehož cílem je zejména uplatňování lidských práv pro osoby se zdravotním postižením.

Federální vláda rovněž zahájila národní akční plán, který má zajistit rovné příležitosti ve vzdělávání a práci a umožnit sebeurčenou participaci. Byl zřízen přidružený Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, aby pravidelně kontroloval dodržování dohody. Ale jak již ukázaly nedávné události, v implementaci je stále co zlepšovat, takže požadavky Patricie Kollerové a Katrin Langensiepenové, současných poslankyň Evropského parlamentu za Zelené, jsou až příliš pochopitelné.

Výzva k rovným příležitostem

V podstatě jde o to, aby lidé se zdravotním postižením byli uznáváni jako nositelé lidských práv. Stát má povinnost tato práva respektovat, garantovat a chránit. Ústřední otázkou zůstává: Jsme jako společnost připraveni podniknout nezbytné kroky k vytvoření skutečně inkluzivní společnosti? Je před námi ještě hodně práce. Úmluva OSN a její implementace se musí stát samozřejmostí nejen v právu, ale i ve společnosti jako celku.

Kam to vlastně půjde, se teprve uvidí. Jedno je ale jisté: hlasy lidí s postižením už nebudou ignorovány.

Další informace o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením a jejím vlivu na politiku zdravotně postižených v Německu naleznete ve zprávách z Jihoněmecké noviny, BMAS a Ústav pro lidská práva.