Mnichov si připomíná: Za židovské oběti položeno 56 nových kamenů úrazu!

Mnichov si připomíná: Za židovské oběti položeno 56 nových kamenů úrazu!

Neděle přinesla významný okamžik pro kulturu vzpomínání v Mnichově. Včera bylo poblíž hlavního vlakového nádraží položeno 56 nových kamenů úrazu na památku židovských občanů, kteří byli vyhnáni nebo deportováni v době národního socialismu. Tato akce pokládky není jen jednoduché gesto, představuje největší instalaci kamenů úrazu v historii iniciativy Stolpersteine ​​​​for Munich. Bloky jsou umístěny ve třech řadách před domem číslo 23 na Goethestrasse, který kdysi sloužil jako „útočiště“. Terry Swartzberg, výkonný ředitel iniciativy, vysvětlil, že budovu ve 30. letech 20. století vlastnila židovská rodina a nadále sloužila jako úkryt pro mnoho Židů poté, co byla prodána rodině Niedermaierů v roce 1939. To vysvětluje, proč zde bylo položeno tolik kamenů úrazu. V současné době je v Mnichově celkem 423 kamenů úrazu a do konce léta by jich mělo být 500, což z města řadí jedno z hlavních míst pro tuto formu připomenutí.

Instalaci doprovázel malý ceremoniál, kterého se zúčastnilo asi 60 lidí. Inez Rattan, členka představenstva asociace, připomněla, že v době národního socialismu židovští spoluobčané „už nedostali jména, ale pouze čísla. Cílem kamenů úrazu je vrátit obětem jejich důstojnost a identitu. I přes pozitivní ohlasy se projekt neobejde bez kontroverzí. Charlotte Knoblochová, předsedkyně Židovské obce v Mnichově, je skeptická a kameny úrazu označuje za neuctivé. Městská rada již v roce 2004 zakázala kladení kamenů úrazu na městský majetek.

Odpor a podpora

Iniciativa Kameny úrazu pro Mnichov. V. kreativními způsoby přemisťuje pamětní kameny na soukromý pozemek a nyní připravil 210 dalších kamenů pro budoucí oběti. K podobným událostem nedávno došlo také v jiných částech Mnichova, například ve Schwabingu, kde byly položeny kameny úrazu pro další oběti, včetně Amalie a Josepha Schusterových, kteří zemřeli v Terezíně v letech 1943 a 1944. Zde zástupci Liberální židovské obce hovořili kadiš, aby vyjádřili svůj zármutek. Stěhování je však právně kontroverzní, protože městská rada zamítla žalobu, která požadovala souhlas s kameny úrazu na veřejných stavebních pozemcích.

Umělec Gunter Demnig, který oživil myšlenku Stolpersteine, provádí pohřby. Od položení prvního kamene v Kolíně nad Rýnem před 27 lety vzniklo po celém světě kolem 70 000 kamenů úrazu, které slouží jako decentralizované památníky obětí národního socialismu. Tyto malé, ale významné pamětní značky se skládají z mosazné tabulky, která nese informace o každé oběti, včetně jména, roku narození, data deportace a příčiny smrti. Cílem tohoto přístupu je vrátit vzpomínku na oběti zpět do každodenního života lidí – školní třídy často navazovaly na příběhy obětí a vytvořily tak osobní kontakt s historií.

Kulturní debata

Debata o kamenech úrazu je součástí širší diskuse o kultuře vzpomínání v Německu. Zatímco někteří je považují za důstojnou formu připomenutí, jiní kritizují, že by kameny mohly být nerespektovány nebo že jsou pošlapána jména obětí. Charlotte Knobloch vidí kameny úrazu v nedostatku respektu k obětem a tvrdí, že vhodnější by byly jiné formy vzpomínání. I přes tyto rozdílné pohledy nabízí iniciativa také prostor pro alternativní přístupy ke vzpomínce, které různé strany považují za cenné, například pro oběti eutanazie.

Celkově je řešení historické odpovědnosti citlivé téma, které vyžaduje velkou pozornost jak v politice, tak ve společnosti. Kameny úrazu v rámci této diskuse konkretizují památku obětí a podporují aktivní vzpomínání. Jak ukazují uvedené iniciativy, vůle smířit se a připomínat žije dál, i když se názory na správnou cestu různí.

Pro více informací o Stolpersteine ​​​​v Mnichově si můžete přečíst články z Jihoněmecké noviny, taz a Deutschlandfunk číst.